ven

26. června 2008 v 19:46 | fairy |  poetry
dřív to byly sny
tak utopický
a svítání bolívala

klesala jsem
a můj svět se mnou
až moc dolů

a pak jsi přišel ty

vymalovals mi život na tyrkysovo
a duhovo a zlato
a otevřel okna ven

dals mi všechno

pořád nemůžu uvěřit tomu
že existuješ
a v tobě tolik dobra


vyvedl jsi mě z tý jeskyně
až tam, kam jiný nedokážou dojít
ale to světlo mě neoslepilo
prozřela jsem

to, co je ve mně
to, cos mi tam dal
prýští ven v tisíci pramenů
tisíci paprsků

---

ach, to tělesno
ach, to duševno
ach, to spojení
ach, to souznění

---
řekls, že bys napsal básničku
já jí napsala ..
---

(už věřim)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama