Markytánka

23. srpna 2008 v 0:54 | fairy |  poetry
půjdu se schovat pod serpentiny
ukrýt se před svým životem
hlas shodím ze skály
a nikdo už nic neuslyší

vznáším se jen pár centimetrů nad mechem
a spím vedle jelenů
sama a moje srdce
ač mu přikazuji, nepřestává bušit, tepat

zamotaní v bílých peřinách
a lněných prostěradlech
ty dýcháš a moje plíce
ač jim přikazuji, nepřestávají hltat vzduch

v košilce z trávy
v klubku schoulená
markytánka lidských hlasů
představ a fantazií

každou chvilkou těší se jejich zběsilá těla
údy šílené a zblázněné
smyčce žhavené o struny
polykají každý tón a každé slovo

až zítra bude Slunce vysoko
nad tvou hlavou
možná si vzpomeneš na mé rudé rty
a bílou pleť
možná ti projede až bříšky prstů
ten známý pocit
a budeš mě hledat

a v sobě mě nenajdeš

půjdu se schovat pod serpentiny
aby nikdo neviděl mé slzy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama